Icha Icha (02) - Mangekyou Sharingan

Jiraiya se právě toulal ulicemi Konohy a přemýšlel o nedávném rozhovoru s Ayano. Avšak zanedlouho poté na vše zapomněl, neboť akorát procházel okolo jistého místa. Pouze s přihlouple blaženým výrazem napochodoval dřevěnou branou k budově s názvem ‚Onsen‘.

***
„Nee-san!“ rozléhal se malým, avšak dobře vybaveným domkem dívčí hlas.
„Co je?!“ odpověděl další hlas stejně hlasitě.
„Konečně seš doma! Kde se pořád touláš?“ ptala se Ayano starší dívky, která právě stála před ní.
„Mám práci… Už jsem se stala Tokubetsu Jouninem, takže nemám už tolik volna. Beztak si už dost velká a máš i kamarády, takže můžeš bejt s nima.“
„Itachi má pořád nějaký povinnosti… Jeho otec ho furt zavaluje úkolama, takže se často, po tréninku s týmem, nudím!“ protestovala Ayano.
„Vždyť bude brzo chuuninská zkouška, takže bys měla víc trénovat, ne? To ti aspoň zabere ten tvůj nudnej, volnej čas,“ opáčila Anko.
„No jo, no jo! Ale já sem lékařskej ninja! Skoro žádný techniky nezvládám a nemám na ně ani talent… důkaz je dnešní trénink s Itachim,“ řekla posmutněle mladší Mitarashi.
„Jenom se podceňuješ. Někde v tobě dřímá síla… tím sem si jistá,“ pokusila se Anko o útěchu, „Ale teď mě omluv. Udělám nějakou večeři, ať se aspoň společně najíme,“ s těmito slovy odešla do vedlejší místnosti.
Chvíli bylo ticho, ale potom se ozývaly zvuky chrastění nádobí a vaření vody. Ayano tu dobu němě zírala na dveře, ale později se usmála a posadila se na zem.

***
„Itachi! Jak to myslíš, že zítra nepřijdeš na setkání?! Vůbec nechápeš jakou máš pozici!“ káral představitel Uchiha klanu svého syna.
„Zítra už misi mám,“ odpověděl klidně zmíněný.
„Jakou misi?!“ stále se rozčiloval.
„To nesmím říct. Je to přísně tajné.“
„Itachi… Jsi spojením mezi naším klanem a vedením vesnice. Rozumíš tomu?!“
„Ano.“
„Měl by sis to vzít k srdci a zítra přijít na setkání!“ stále mluvil stejně rozčíleně.
Poté nastalo chvilkové ticho.
„Sasuke, až skončíš, běž spát,“ odvrátil Itachi zrak od rodičů a pohlédl koutkem oka na dveře za ním.
Dveře se poté otevřely a dovnitř nakoukl zmiňovaný Sasuke. Oba rodiče se podivili a Fugaku poté mladšímu synovi vyhuboval a poslal jej spát.

Zanedlouho odešel i Itachi a šel ještě tu noc do lesa, kde přemýšlel nad misí, kterou zřejmě bude muset co nevidět splnit.
Z přemýšlení jej však vyrušilo šustění listí. Reflexně se postavil a vyčkával, až se pronásledovatel ukáže. Z křoví se nakonec vybelhal jeho nejlepší přítel Shisui. Itachi se uklidnil, přátelsky se na něj pousmál a prohlédl si ho. Později si všiml, že je Shisui zraněný. Měl krev na tváři, která se linula z jeho pravého oka, a ještě zkrvavené kalhoty. Bylo jasné, že díky zranění nohy ho někdo chytl, aby mu vzal jeho oko. Zřejmě útočníci měli v plánu si vzít obě, ale Shisuie nikdo nesmí podceňovat.
Itachi začínal být více a více nervózní a nevěděl, co má teď dělat nebo říct. Shisui na něj však pohlédl, zatímco si držel zraněnou nohu. Itachi sebou cukl.
„Itachi…“ oddychoval starší Uchiha, „Musíš ochránit Konohu!“
„Co-?“
„Důvěřuju ti! Proto… mě teď dorazíš a pomocí mého druhého oka… ochráníš vesnici!“ svou větu však několikrát přerušil kvůli palčivé bolesti.
„Co tím-?!“
„Prostě se na mě koukni a pochopíš!“ rozkázal Shisui.
Itachi netušil, co se má odehrát a pořádně si svého přítele znovu prohlédl. Avšak při kontaktu očí byl chycen do Genjutsu na nejvyšší úrovni. Tímto činem byl Itachi ovládán Shisuiovou vůlí.
Poté se odehrávala jednostranná bitva, při které bylo jedno oko odebráno, zatímco další dvě v sobě začínaly probouzet novou sílu.
Itachi totiž zaútočil. Nevzal si do rukou žádnou ninja pomůcku, ani nepoužil techniky, útočil pouze hrubou silou.
Shisui dostával tvrdé rány, avšak měl klidný a spokojený výraz. Zanedlouho silou vůle Itachimu přikázal, aby jej dotáhl k nedaleké říčce. Ještě před tím, než byl shozen do vody, řekl mladšímu Uchihovi důležitá slova. Itachi posléze, se slzami v očích, začal svého přítele topit.
I přes nedostatek kyslíku, se Shisui usmíval. Ve vodě sebou ani necukal, pouze čekal na svůj konec.
Když bylo po všem, byl Itachi uvolněn z techniky, takže se skácel k zemi. Seděl před lesní říčkou, ve které plavalo mrtvé tělo jeho přítele. Chvíli se proklínal, ale poté jeho obličej nabral vážný výraz. Otřel si slzy a Shisuiovo oko dal do malé skleněné nádoby. Právě v sobě zabil většinu svých citů. Byl již téměř připraven splnit svou misi a následovat slova svého nejlepšího přítele.