12 Andělů 02

Aome Zeriku

Naruto se Sakurou byli u hlavní brány a čekaly, až dorazí VIP, kterou mají chránit.

„Podívej, tamhle jsou.“ Řekl Naruto a ukázal na cestu. Sakura se tam podívala a uviděla Tsunade jak jde vedle nějaké ženy a mluví spolu. Během několika minut, byli u nich.

„Dobrý den.“ Pozdravili Naruto se Sakurou. Ta žena jen kývla a usmála se.

„Naruto, Sakuro, tohle je Aome Zeriku.“ Představila jí Tsunade.

„Rádi vás poznáváme.“ Řekla Sakura a Naruto kývnul.

„Myslela jsem si, že jste starší. Tsunade-sama, opravdu to jsou ti, o které jsem žádala?“ optala se Aome.

„Ano, Naruto Namikaze, žák Jiraiy a Sakura Haruno, moje studentka.“ Odpověděla Tsunade.

„A jestli vám to nestačí, tak tady je názorná ukázka.“ Řekl Naruto a přivolal Gamakichiho a Sakura přivolal Kuteni. (Kuteni je dcera Katsui.)

„Teď vám věřím.“ Odpověděla Aome a usmála se. Když Narutovi viděl její úsměv, tak mě divný pocit. Jako kdyby ho už někde viděl, ale nemohl si vzpomenout kde. Jakmile Sakura viděla, jak Naruto zírá na Aome, tak se naštvala. Jemně do Naruta kopla a toho vrátilo zpět do reality. A když uviděl Sakuřin výraz, tak si uvědomil, co se stalo a věděl, že má problém.

„Pardon, zamyslel jsem se.“ Omluvil se Naruto.

„Takže, jestli jste připravení, tak můžeme vyrazit.“ Řekla Aome.

„Ano, můžeme jít.“ Souhlasila Sakura. Rozloučili se s Tsunade a vydaly se na cestu.

„A kam vlastně míříte? Víme, že jdeme na hranice se Sunou, ale dál nic.“ Optal se Naruto.

„Chci se podívat, po skrytých vesnicích.“ Odpověděla Aome.

„Tak to máme na dlouho.“ Poznamenala Sakura. Aome se usmála a trochu zpomalila. Nikam nespěchala, chtěla se kochat okolím. Podobným tempem cestovali celu dobu. A taky Naruto se Sakurou celou dobu, nedali najevo, že k sobě něco cítí. Během tří dnů se dostali na hranice se Sunou.

„Tady přespíme. Hranice je blízko, a já nechci jít do pouště na noc.“ Oznámil Naruto.

„Dobře.“ Souhlasila Aome.

„Sakuro, jdi pro dřevo, já rozdělám stany.“ Navrhl Naruto.

„Dobře.“ Odpověděla Sakura a vydala se do lesa pro dřevo. Když se Sakura vrátila, tak viděla, jak Aome chystá ohniště a Naruto jak něco říká liškám.

„Tady je dřevo.“ Oznámila Sakura a položila hromadu vedle ohniště. Aome se usmála a rozdělal oheň. Pak se Sakurou, začali dělat večeři. Po chvíli se k nim přidal Naruto.

„Co se děje?“ optala se Aome. Naruto se na ní nechápavě podíval.

„Myslím ty lišky.“ Vysvětlila.

„Aha. No, jsme na hranicích, a podle posledních hlášení se tady potulují pochybné existence. A proto jsem kolem rozmístil pár lišek. Jen pro jistotu.“ Odpověděl Naruto. Aome jen kývla a dál pokračovala ve vaření. Když se najedli tak si sedly kolem ohniště a pozorovali plameny. Naruto se Sakurou pořád, nedali najevo, že mezi nimi něco je. Jenom, občas se po sobě podívali. Aome si toho po nějaké době všimla, chvíli jí to bavilo pozorovat, ale pak jí to už štvalo.

„Kdy se začnete chovat jako dospělí?“ optala se Aome. Naruto se Sakurou se na ni nevěřícně podívali.

„Noták, jste přeci manželé. Já to vím, protože jsem k tomu Tuniru navedla já.“ Pokračovala Aome.

„To jste byla vy?“ divil se Naruto. Aome se usmála a řekla:

„Ano. Doufám, že se na mě nezlobíte.“ Naruto si povzdechl a zavrtěl hlavou. Sakura mezitím přešla k Narutovi a opřela se o něj.

„Ne.“ Odpověděla Sakura a usmála se. Na Aome bylo vidět, že se jí ulevilo.

„Proč jste se tak chovaly?“ divila se Aome.

„No, víte, ve vesnici to nikdo neví.“ Odpověděl Naruto a sklopil hlavu. Aome se podivila a pak řekla:

„Jak to? Proč jste jim to neřekli?“

„Víte, Naruto se o mně bojí. Nechce, aby mi lidé, kteří ho viní z akcí Akatsuki ublížili.“ Vysvětlila Sakura.

„Chápu. Jsou to hlupáci. Ty nemůžeš za to, že do tebe tvůj otec zapečetil lišku.“ Odpověděla Aome.

„Vy jste znala mého otce?“ divil se Naruto. Aome znejistěla.

„Ano, jednou mě zachránil.“ Oznámila a bylo poznat, že je smutná. Naruto tušil, že ho znala víc, ale radši se nevyptával. Chtěl se zeptat později.

„Nó já jdu spát.“ Konstatovala Aome a vydala se do stanu.

„Je zvláštní.“ Zašeptal Naruto. Sakura jen kývla hlavou a políbila ho. Chvíli pozorovaly hvězdy a pak se vydali spát. Nedrželi hlídky, protože Naruto okolo rozmístil lišky a svoje klony. A ještě použil na tábor žabí barieru. Od tohoto večera Naruto ani Sakura neskrývali své city, ale drželi je na uzdě. Postupně prošli skryté vesnice. Trvalo jim to skoro měsíc. Právě byli na cestě domů. Aome je zavedla do jednoho města v zemi Vodních vírů.

„Proč jsme tady?“ optala se Sakura.

„Tady jsem se narodila a vyrostla jsem tady. Během války s Mlžnou, jsem utekla do Konohy.“ Odpověděla. Ubytovali se v hotelu. Součástí byli i horké prameny. Zbytek dne si užili v teplé vodě. Naruto umístil do pokoje Aome žabí bariéru a nechal ho hlídat liškami. Aome nechtěla, aby byli u ní v pokoji. A že si mají taky trochu užít. Chvíli protestovaly, ale nakonec to prohrály. Tak Naruto se Sakurou měli vlastní manželský pokoj a náležitě toho využili. Druhý den ráno, šel Naruto pro Aome. Chtěl zjistit, v kolik se vyráží. Když chtěl zaklepat, zjistil, že jsou pootevřené dveře. Podíval se škvírou a viděl jak Aome s někým mluví. Neviděl tu druhou osobu, ale slyšel její hlas, vzbuzoval v něm respekt. Naruto se rozhodl vejít dovnitř. Pomalu otevřel dveře a přikradl se ke stěně a poslouchal rozhovor.

„Nejde s tím nic udělat?“ zeptala se Aome zničeně. Naruto poznal, že má na krajíčku.

„Ne, když to neudělá, tak zemře, bez možnosti služby. A když to udělá, tak má naději, na to že službu přežije a bude se moct vrátit.“ Odpověděla osoba.

„Prosím, nechci, aby trpěl, jako já. Na kolenou vás prosím, zabraňte tomu.“ Prosila Aome, klekla si. A začala brečet.

„Je mi to líto, ale nic víc, nemůžu udělat. Je to na tobě. Záleží, jak se rozhodneš.“ Trvala na svém osoba.

„Tak ať je po vašem, zajistím, aby se to stalo.“ Oznámila po chvíli Aome zdrceně.

„Dobře, zvolila si správně.“ Odpověděla osoba a zmizela. Naruto se podivil, vůbec nechápal, jak zmizela. Aome se zhroutila na postel a brečela. Po chvíli se uklidnila a vydala se ke dveřím. Naruto jen tak, tak, stihnul zmizet. Když Aome vyšla ze dveří ložnice, tak se podívala po celém pokoji, měla divný pocit. Pak uslyšela klepáni. Přešla ke dveřím a otevřela je.

„Ahoj, Naruto. Co se děje?“ optala se Aome, když otevřela.

„Dobrý den. Přišel jsem se zeptat, kam se jde teď?“ odpověděl Naruto.

„Zůstaneme tu ještě jeden den. Pro dnešek máte volno.“ Oznámila Aome a zavřela dveře, dřív než Naruto stihl cokoliv říct. Odešel do pokoje a řekl Sakuře, že mají volno. Ta se usmála. Chtěla si z Narutem užít volný den. Začala navrhovat, co by mohli podniknout.

„Miláčku, posloucháš mě?“ optala se Sakura, ale Naruto nereagoval. Přemýšlel, nad tím rozhovorem, co vedla Aome.

„Promiň, myško, musím si jít něco ověřit.“ Omluvil se Naruto, dal Sakuře pusu na tvář a zmizel. Sakura jen zaraženě koukala na místo, kde Naruto stál, než se přemístil. Neměla z toho dobrý pocit. Měla špatné tušení. Chvíli o něm přemýšlela, ale pak to hodila za hlavu, uvařila si čaj. Chtěl počkat do oběda, když se do té doby neukáže, tak někam půjde. Naruto se přemístil na střechu hotelu. Slezl o pár pater níž, a prozkoumal pokoj Aome. Zjistil, že tam nikdo není. Tak se přemístil dovnitř. Šel do ložnice, a začal prohledávat její věci. Našel jen oblečení, a pár šperků. Když, otevřel, šperkovnici, tak strnul. Byla plná fotek jeho rodičů.

-Jak, to že má tolik fotek mých rodičů? – divil se Naruto. Prohlídnul si je a vrátil na místo. Potom, se podíval zpět do tašky. Našel tam ninja vybavení a katanu, zabalenou v černé látce. Když sundal látku, tak strnul. Na pochvě bylo napsáno Kushina Uzumaki.

-Jak to, že má katanu mojí matky? – ptal se sám sebe Naruto. Dál prohledával věci. Nic dalšího nenašel. Vrátil věci na původní místo, a zmizel právě ve chvíli, kdy přišla Aome do pokoje. Naruto si myslel, že neví o tom, že tam byl. Ale opak byl pravdou. Moc dobře, věděla o tom, že tam byl, a že prohledal její věci. Přišla do ložnice, sedla si na postel a začala brečet.Naruto se přemístil, do jejich pokoje. Uviděl Sakuru, jak sedí na gauči a popíjí čaj.

„Co se děje miláčku?“ optala se Sakura, když si ho všimla.

„Nic.“ Odpověděl Naruto a sedl si k ní. Začal přemýšlet, proč má Aome věci jeho matky a společné fotky jeho rodičů. Byl tak zahloubaný, že si nevšímal Sakury. Ta si mu sedla do klína a dala mu pusu. A ani tohle ho nevyrušilo z jeho soustředění. Sakuru tu znepokojovalo, a nelíbilo se jí že, ji Naruto ignoruje. Seděli tak skoro hodinu, pak Sakura oznámila:

„Má hlad. A za to, že jsi zmizel neznámo kam, a teď mě celou hodinu naprosto ignoruješ, mně zveš na oběd.“ A nic, Naruto nereagoval. Sakura do něj šťouchla, to upoutalo Narutovu pozornost.

„Promiň, co jsi říkala?“ omluvil se Naruto, pak jsi všimnul, jejího šibalského úsměvu.

„Nic, jen jsem říkala, že se chci rozvést. Jen tak jsi, zmizíš, a pak mě hodinu ignoruješ.“ Odpověděla Sakura a zkřížila ruce na prsou. Naruto na ní, jen nevěřícně koukal, a když si všimnul toho, že se začíná smát, tak se taky smál.

„Fuj, tohle mi nedělej, pravdu jsem si myslel, že se mnou chceš rozvést.“ Ulevil si Naruto.

„A co jsi říkala před tím?“ dodal. Sakura se usmála, dala mu pusu a zopakovala mu, že jí zve na oběd.

„Jistě, a promiň, že jsem tak najednou zmizel.“ Omluvil se Naruto.

„Nic se nestalo.“ Odpověděla Sakura, pak odešli na jídlo. Naruto se Sakuře zbytek dne věnoval. Večer, když spolu leželi v posteli tak se Sakura zeptala:

„Miláčku, kde jsi ráno byl?“ Naruto si povzdechl, nevěděl, jak má začít.

„No, víš, když jsem se šel zeptat, co bude dneska na programu, tak jsem zjistil, že měla otevřený dveře do pokoje, tak jsem tam potichu vešel, a zaslechl jsem, jak Aome mluví s nějakou osobou. Aome tu osobu prosila, aby někdo nemusel do nějaké služby. Že prý, když se něco nedozví, tak určitě zemře, ale když se to dozví, tak půjde do služby tak možná přežije. Pak ta osoba zmizela, vůbec jsem nedokázal pochopit, jak? Vypadalo to, jako by se vypařila. No, potom, jsem zmizel na chodbu, zeptal jsem se, co budeme dneska dělat a vydal se sem. Potom jsem šel opět do její ho pokoje, a pohledal jí věci. Našel jsem tam fotky mých rodičů, a katanu mé matky. Vůbec netuším, jak k nim přišla.“ Vysvětlil Naruto. Sakura celé vyprávění pozorně poslouchala, na začátku, ho chtěla pokárat, že špehuje jejich klienta, ale když slyšela o těch věcech po rodičích, tak byla překvapená stejně jako Naruto.

„Takže, mluvila s nějakou záhadnou osobou, která záhadně zmizela, a má věci tvých rodičů?“ shrnula to Sakura.

„Ano.“ Souhlasil Naruto.

„Co s tím uděláš?“ optala se Sakura a podívala se mu do očí.

„Nevím.“ Hlesl Naruto. Sakura mu dala sladký polibek, taky nevěděla, co má dělat. Oba jen tak leželi, po nějaké době usnuli. Druhý den ráno, dělali, jako by nic. Vydali se zpět domů. Za den dorazili na hranice země Ohně.

„Tady se rozloučíme. Toto předejte Tsunade-sama. Sbohem a děkuji za doprovod, hodně štěstí.“ Oznámila Aome, hodila jim svitek, a zmizela. Naruto se Sakurou koukaly na místo, kde stála.

„Zvláštní.“ Podotkla Sakura. Naruto kývnul, a pomalu se vydali do Konohy. Byli den od vesnice, seděli u ohně, Naruto pořád přemýšlel, o Aome. To Sakuře dělalo starosti. Druhý den ráno, když se chystali k odchodu, tak Naruto oznámil:

„Myško, jdu za Aome, musím vědět pravdu. Jdi napřed, dohoním tě, a kdyby ne, tak ji řekni, že jsem šel na horu Myobokum.“ Políbil vášnivě Sakuru, a chtěl odejít, Sakura ho ale nepustila.

„Miláčku, buď opatrný a vrať se brzo.“ Řekla Sakura s obavami, políbila ho a pustila.

„Neboj, brzo jsem doma.“ Odpověděl Naruto usmál se a zmizel v záblesku světla.

-Mám z toho špatný pocit. – pomyslela si Sakura, sbalila si věci a vydala se do vesnice. Dorazila tam za pár hodin. První místo kam zamířila, byla kancelář Tsunade. Po vyzvání vešla.

„Dobrý den Tsunade-sensei.“ Pozdravila Sakura a postavila se před ni.

„Ahoj, kde je Naruto?“ divila se Tsunade, když si všimla, že je tam sama.

„Naruto musel odejít na horu Myobokum. A toto vám mám předat od Aome.“ Odpověděla Sakura a podala Tsunade svitek.

„Nevíš, co po něm chtějí?“ optala se Tsunade, během čtení svitku.

„Ne, ale říkal, že se brzo vrátí.“ Oznámila Sakura.

„Takže, tady čtu, že jste cestou neměli problémy, které byste nezvládli. Nic jiného se nedělo?“ řekla Tsunade a podívala se Sakuře do očí. Sakura zavrtěla hlavou a řekla: Ne. Chvíli uvažovala nad tím, že by Tsunade, řekla o tom rozhovoru mezi Aome a tou záhadnou osobou, ale nakonec to zavrhla.

„Dobře, můžeš jít.“ Odpověděla Tsunade. Sakura se rozloučila a odešla domů. Tam si dala sprchu, sedla si na balkón a pozorovala hlavní bránu. Přála si, aby se Naruto co nejdřív vrátil, byl s ní. Chtěla všem říct, že jsou manželé, ona by k němu mohla donést zbytek věcí a byli spolu, jako manželé. Naruto ale nepřišel. Bylo kolem půlnoci. Sakura stále seděla na balkóně a pozorovala bránu, pomalu usínala, když málem spadla, tak se rozhodla vydat do postele. Věděla, že když se Naruto vrátí v noci, tak k ní přijde a lehne si k ní. Vlastně si to i přála. Přála se probudit vedle něho.