O posledním Jinchuriki 02

V Konoze

Konan se pomalu procházela Konohou. Potřebovala se v ní umět aspoň trochu pohybovat, protože na této misi Peinovi hodně záleželo a taky ho nechtěla zklamat. Po této malé procházce se Konan rozhodla, že navštíví Hokage. Právě se chystala vstoupit do kanceláře, když ji někdo porazil.
"Moc se vám omlouvám. Já jsem vás vůbec neviděla." řekla Shizune a odskočila stranou. Konan se zvedla ze země. Byla celkem naštvaná, protože měla právě rozkládanou labuť a pro tu byl pád její stvořitelky smrtelný. Konan se zvedla ze země a rozhodla se o labuti pomlčet.
"Konečně jste tady.Už jsme si začali dělat starosti jestli se vám něco nestalo. Proč vám ta cesta tak dlouho trvala?" zeptala se Tsunade
"Potkala jsem totiž cestou Akatsuki. Naštěstí se mi podařilo jim uniknout." vymýšlela rychle Konan.
"Vážně?" vyhrkla s údivem Tsunade "A nikomu se nic nestalo? To musíte být vážně dobrá. Ne vy jste určitě přímo stvořená pro tuto misi."
"Musím přiznat, že jsem pro svou záchranu musela obětovat jednu labuť, ale slibuji že se to už nikdy nestane." prohlásila Konan, která byla ještě pořád myšlenkami u své labutě.
"Dobrá. Mohla by jste si sundat svou masku a prozradila byste mi své jméno, abych věděla jak vám mám říkat." dokončila svou řeč Tsunade.
Konan sundala svou ANBU masku a prohlásila: „Jmenuji se Konan a jsem připravena řídit se vašemi rozkazy.“
Jen co to dořekla rozletěly se dveře a do kanclu vpadl Naruto a za ním udýchaná Sakura.
„Přišli jsme co nejdřív to šlo.“ hlásila poslušně Sakura.

Většina členů Akatsuki byla někde venku a plnila své mise, takže v sídle Akatsuki byli jen tři lidé a jedna kytka.
„Kdo mi lezl do mého pokoje?!“ zařval Pein, který tak moc koulel očima, že velice důvěrně připomínal jednu Sasoriho loutku Mekveka.
„Mistře Sasori jak jste to udělal? Vždyť Mekvek vypadá skoro jako šéfík. Jste vážně skvělý umělec.“ prohlásil Deidara
„Deidaro copak jsem ti milionkrát neříkal, že Mekvek už není mezi námi. To že jsem loutka ještě neznamená, že nemám city, ale tebe to zřejmě vůbec nezajímá. Místo abys mi pomáhal na něj zapomenout mi ho pořád připomínáš.“ řekl Sasori, který neměl daleko k slzám.
Jediný kdo mlčel byl Zetsu, který se uzavřel do sebe a s nikým nemluvil
„Kdo z vás odnesl z mého pokoje tu haldu papírů?“ zeptal se Pein, který už pomalu začal ztrácet trpělivost.
„Viděl jsem včera jednu krásku, která vyšla z vašeho pokoje a měla ruce plné nějakých papírů.“ prohlásil Sasori jako by se nic nedělo.
„Sasori ty mi tvrdíš, že tu byla nějaká cizí ženská, vlezla do mého pokoje, vzala moje papíry a odešla a to mi jako říkáš až teď!“ začínal pomalu pěnit Pein
„Jsem nevěděl, že je pro tebe Konan cizí ženská, myslel jsem že se už dlouho znáte.“ odpověděl mu na to Sasori.
„Cccože to byla Konan? Já ji zabiju! Kolikrát jsem jí říkal, že si nemá dělat kytky z mých papírů. Sasori nevíš kam ty papíry dala?“
„Myslím, že si je vzala s sebou prý aby měla co dělat.“ řekl Sasori, který se právě chystal s Deidarou odejít na jednu důležitou misi.
„Ach jo.“ vzdychl Pein „Moment Sasori, Konan je moje holka a ne tvoje takže bych ti radil aby ses od ní držel co nejdál.“
„Jasně šéfe.“ odpověděl mu Sasori.
Zetsu, kterého si nikdo nevšímal mezitím někam zmizel. A Pein odešel do svého pokoje. Venku však zůstali stát dva lidé.
„Mistře Sasori, naskočte si ať jsme tam dřív.“ zavolal na Sasoriho Deidara, který seděl na svém uměleckém dílu. Obrovském ptákovi, na kterém často létal.
„Tak na to zapomeň. Přísahal jsem, že už nikdy na tom tvém pochybném výtvoru nepoletím!“ zařval Sasori
„Ale Mistře nechovejte se jako ten ulízanej Jashinskej šílenec a nasedněte.“ skusil to ještě jednou Deidara
„Ne! Jdu pěšky.“ odpověděl Sasori a začal se pomalu sunout vpřed.
„Zase jde pěšky ten jeden ztrouchnivělý mistr.“ zamumlal Deidara a pustil se za svým parťákem.