Páni Bijuů 12

Naruto prospal celé odpoledne až měla Sakura o něj strach. Celou tuto dobu na něj dohlížela. Měla totiž zvláštní pocit a stále se ho nemohla zbavit.
,,Ahoj, Sakuro.‘‘ pozdravila Hinata, když vstoupila do pokoje.
,,Ah, ahoj Hinato. Co potřebuješ?‘‘ zeptala se čekajíc, že ji posílá Tsunade s nějakou zprávou.
,,No, já jen přišla navštívit Naruta. Viděla jsem ho na shromáždění no a když jsem ho viděla jak....‘‘ odmlčela se při pohledu na spícího Naruta.
,,Neboj se, je jen vyčerpaný. Chvíli si odpočine a bude mu zase hej.‘‘ utěšovala ji Sakura.
Hinata na její útěchu nereagovala. Stála a sledovala Naruta jak podřimuje.
,,Sakuro!‘‘ vyrušila je v rozhovoru Shizune, která vypadala že každou chvíli skolabuje.
,,Už tě hledám strašně dlouho. Jsi tu celou dobu? Né radši to nechci vědět. Posílá mě Jomei. Chce abys přišla na trénink. Víš který, ne?‘‘ vyfuněla ze sebe.
,,A-ano, to už je teď?‘‘ rozpačitě se zeptala Sakura.
,,Přesněji před 10 minutama. Tak si pospěš nebo budu mít peklo na zemi.‘‘ docházely Shizune nervy.
,,Ale já. Já jsem chtěla dohlídnout na Naruta?‘‘ stěžovala si Sakura.
,,Já ho ohlídám.‘‘ vyhrkla Hinata bez toho aby věnovala Sakuře aspoň pohled.
,,Ty trénink nemáš Hinato?‘‘
,,Ne. Hinata je v druhé linii. Ta má trénink až zítra v 8 hodin. Spolu s Choujim, Leem a Kibou.‘‘ odpověděla Shizune za ni a usmála se když si uvědomila že odpověděla jako kdyby sdělovala nějakou zprávu.,,Omlouvám se, Pátá přikázala abych byla Jomei vždy při ruce a Jomei si teď ze mě dělá živí notes. K tomu si nesmím nic psát, protože by to mohl někdo najít a využít toho. Jestli to půjde takhle dál, tak se asi zhroutím. A vůbec, co se tu s váma vybavuju. Mám spoustu práce, musím jít. A Sakuro, ty taky.‘‘
Sakurě nezbývalo nic jiného než poslechnout. Poděkovala Hinatě za stráž nad Narutem a vyrazila. Po cestě ještě párkrát potkala Shizune, která pobíhala z jednoho konce města na druhý a když konečně došla na trénink čekalo ji několik sklapovaček odměnou za pozdní příchod.
Mezitím Hinata stále nemohla pustit oči ze spícího Naruta.
,,Vypadá tak roztomile.‘‘ začervenala.
Pak si přisedla k Narutově posteli a nahla se nad něj. Chtěla mu být co nejblíž. Chtěla cítit jeho dech a doteky. Vzala ho proto za ruku a pak usnula. Když se večer probudila Naruto už v pokoji nebyl. Vydala se ho proto hledat. Jak ze strachu tak i ze zvědavosti. Díky Byakuganu ho našla velmi rychle, ale nebyl sám.
,,Přišel jsem abych vám řekl, že jsem připraven chránit a dokonce položit i život za život vaší princezny.‘‘ bylo slyšet z Narutových rtů.
Hinatě trvalo hezku chvíli než poznala kdo se baví s Narutem. Byl to ‘‘mrtví muž‘‘ jak se mu v Konoze přezdívalo, avšak nikdo ho takhle nikdy neoslovil. Samozřejmě ze strachu. Osoba stojící o kus dál se narovnala a podívala se na Naruto. Dyiraia měl zrovna špatnou náladu, protože mu Jomei nařídila zabezpečit okolí do 3 km. Musel tedy celý den procházet okolo města a zjišťovat terén.
,,Co? Tak ty chceš chránit naší princeznu a proto mě teď otravuješ? Co pak nevidíš že jsem zaneprázdněný? A vůbec, proč chceš chránit naši princeznu?‘‘ zeptal se Dyiraia.
Naruto nečekal ani vteřinu a vyhrkl odpověď: ,,Protože chci být Hokage a chci chránit Konohu!‘‘
,,Hmmm. Jak ušlechtilé, ale něco jsem o tobě slyšel.‘‘ snažil se Naruta vyprovokovat.
Tak tahle věta Naruta dočista zmátla: ,,Co jste slyšel?‘‘
Dyiraia se na něj opovrženě podíval: ,,Zatím se ti moc nedaří chrátit Konohu.‘‘
Naruto nemohl skrýt velkou zlost. Vždyť by klidně obětoval život aby všechny ochránil. Jaké má vůbec právo takhle mluvit? Rozběhl se a chystal se dát protivníkovi ránu, ale netrefil.
Dyiraia se pohyboval s neuvěřitelnou ladností. Jako by byl jen pírko vznášející se ve větru.
Jenže Naruto se nevzdával. Přece jenom uštědřil Dyiraia pár ran, když se mu podařilo zrychlit.
Tento boj Hinata sledovala z dostatečného povzdálí. Chtěla Narutovi pomoc, ale nevěděla jak. Určitě by se na ni zlobil, za to, že se vměšuje a to ona nechtěla.
,,Jen je nech, ať si vyhrají.‘‘ ozvalo se Hinatě za zády.
Hinata se ani otáčet nemusela aby poznala, že jde o Jomei.
,,O co se to snaží?‘‘ zeptala se Hinata.
,,Kdo? Myslíš Dyiraiu?- To nevím.‘‘
,,Neměly by jsme je zastavit?‘‘ prudce reagovala Hinata na její lehkomislnost.
,,Ještě ne. Když už bojují, chci vidět co v tom chlapci je.‘‘ odpověděla hltajíc všechny detaily boje.
Nedá se říct, že by Naruto bojoval hlavou. Spíše se snažil silou. Jenže Dyiraiovi se neustále dařilo jeho úderům vyhnout.
,,Co teď?‘‘ pomyslel si. ,,Co mám teď dělat?‘‘
,,To je vše co umíš, Naruto Uzumaki?‘‘ smál se Dyiraia.
,,Bez chakry, sakra! Jak to že tak brzo? Sakra, sakra, sakra!‘‘ zoufal si Naruto.
,,Naruto!‘‘ vykřikla Hinata v naději že ji uslyší a počká na její pomoc. Do cesty se ji ale postavila Jomei.
,,Naruto je bez chakry? Jak to že tak brzo? Musím mu pomoct!‘‘ zlobila se Hinata.
Jomei měla pohled stále upřený směrem k bojišti. ,,Co t-to? Že by-?‘‘
Naruto sotva stál na nohou, ale šlo vidět že se ještě nevzdává.
,,Naruto, nech mě mu nakopat zadek.‘‘ prosila Liška v jeho nitru.
,,Ne. Ne to zvládnu.‘‘ snažil se popadnout dech.
,,Hloupý Naruto. Jsi slabý a hloupý. Nech si ode mě pomoct. Nebo prohraješ.‘‘ skoro až žadosnila: ,,Přece nemůžeš s takovou nickou prohrát.‘‘
,,A taky že neprohraju, ale zvládnu to i bez tebe.‘‘ vztekal se.
,,Na to bych nespoléhal, hloupý Naruto.
Tebe prohra možná nezajímá, ale já nechci prohrát s takovou druhořadou duší jako je on!‘‘ V té chvíli Liška vnutila svou sílu Narutovi, který ji už nemohl odmítnout. Její síla prostoupila jeho tělem a on měl zase dostatek nebo spíš nadbytek chakry.
Do boje však již vstoupila Jomei:
,,Naruto, co pak nemáš odpočívat? A ty Dyiraio máš snad málo práce? Hinato, odvedla bys Naruta zpátky prosím? A dohlédni na to ať si odpočine. ‘‘
Hinata vyskočila z keřů a už už stála vedle Naruta: ,,Naruto co jsi to prováděl?‘‘
Když už bylo jasné, že jsou dostatečně daleko zeptala se Jomei: ,,Dyiraio jak dlouho to o něm víš?‘‘
,,Cítil jsem to hned jak jsme ho poznali.‘‘ odpověděl Dyiraia.
,,Kdy jsi měl v plánu mi to říct?‘‘ zlobila se.
,,Kapitánko, podívejte.‘‘ ukázal kousek od místa kde stál Naruto.
,,Co mám vidět?‘‘ hleděla do trávy, ale nic neviděla.
,,No právě. Byly tady nuschimi. Tady všude.‘‘
,,Co? Tady? A kde te-dy jsou?'' přemýšlela Jomei.
,,Kdo to je,Kapitánko?‘‘ uvažoval Dyiraia: ,,Měli by jsme to co nejdřív sdělit Haragamamikimovovi.‘‘
,,Ne! V žádném případě!‘‘poněkud prudce reagovala Jomei : ,,Víš co by s ním udělal. Počkáme na princeznu a pak se uvidí. Přece ho nenecháme Haragamamikimovovi. Dyiraio vrať se teď k jednotce a nikomu nic neříkej.‘‘
,,Ale Kapitánko, měli by o tom vědět.‘‘ naléhal Dyiraia.
,,Ne. To není nutné. Naruto v této vesnici žije celý život. Nikomu neublíží. A teď už jdi ať nevyvoláš podezření.‘‘ přikázala.
Když konečně Dyiraia odešel, sedla si Jomei do trávy a sledovala úplněk. Hlavou ji probíhalo tolik myšlenek. A obzvlášť jméno Naruto Uzumaki.
,,Odkud to jméno jen znám? A jak dokázal zničit nuschimi ve svém okolí. Vždyť přece jediná možnost jak je zničit je vystavit je tak velké chakře, kterou se nikdy nikomu nepodařila spoutat. A Naruto Uzumaki toto potřebné množství má.‘‘