Vír a květ třešně 01

Vír a květ třešně 01

Sakura byla na obrovské planině a v dálce viděla nějaké dveře. Rozběhla se a po dlouhém únavném běhu se k nim dostala. Přišla blíž ke dveřím a vyzařovala z nich nějaká zvláštní síla, celkem známá, ale nemohla si vzpomenout u koho.
„Otevři je Sakuro,“ ozvalo se náhle Sakuře v hlavě.
Sakura zavrávorala a opřela se o dveře.
„Jsem v podivné pustině, v hlavě slyším hlasy a cítím známou chakru,“ pomyslela si Sakura, „sakra už jsem se asi zbláznila nebo já nevím.“

„Otevři ty dveře Sakuro, jsem na druhé straně,“ ozvalo se zase Sakuře v hlavě.

„Proč bych měla, co tady sakra vůbec dělám,“ vykřikla Sakura.

„Ničeho se neboj, není lepší volby,“ ozvalo se hlasitěji než minule v Sakuřině hlavě.

Hned po nich šáhla a prudce je otevřela. Ze dveří se vyvalil červený mrak, který vypadal jako liška, mrak proletěl Sakurou a rozplynul se.

„Sakra co to bylo, dyť to vypadalo jako Kuybi…,“ vyděsila se Sakura a hned zároveň vykřikla: „Naruto!“

A vběhla rychle do dveří, běžela po dlouhé chodbě, která stále nekončila.
„Kde jsi a co se ti stalo Naruto?“ už skoro křičela.

„Ještě kousek Sakuro, za chvíli tu budeš,“ ozvalo se naléhavějším tónem v Sakuřině hlavě.

Sakura už věděla. „Naruto za chvíli jsem u tebe“ zašeptala.

Už viděla konec chodby a ještě víc zrychlila, ale prudce se zastavila, když uslyšela zoufalý výkřik: „Sakuroooooo!“

Sakura se opět rozeběhla na konec chodby, kde spatřila dveře, okamžitě je prudce otevřela s kunaiem v ruce. To co viděla, ji dokonale zaskočilo. Naruto seděl opřený o zeď a prudce oddychoval. Sakura se k němu okamžitě rozběhla, ale již nedokázala potlačovat slzy.
Klekla si před Naruta a začala ho léčit, ale Naruto jen mávl rukou a ukázal pod hadr přitisknutý na břiše, který byl celý od krve.

Sakura ho s vyděšeným výrazem sundala. Na břiše byla obrovská rána. Sakura chtěla ránu zcelit, ale věděla, že ani Tsunade by nic nezmohla. Navíc se všimla, ze ty rány vypadají známě. Pak ji to napadlo.
„Ta liška, kuybi, zranění na místě kde je pečeť, ale je tam?“ přemýšlela Sakura a už se nebránila pláči.
„Sakuro,“ těžce vydechl Naruto. „Kuybi, ta prokletá věc, já ho nezvládl, musíš rychle odejít,“ dokončil sípavě Naruto.
„Nezvládl jsem to Sakuro, promiň,“ vypravil ze sebe Naruto z posledních sil, „milu….“
A Naruto ztichl a Sakura věděla, že ji Naruto opustil.

„Neeeeeeeee Naruto, jak jsi jen mohl, co ten slib, co jsi mi dal,“ vykřikla Sakura