Ishidate

Kapitola třetí: Výsledky tvrdé dřiny

Po dlouhé, z většiny probdělé noci se Ishidate konečně vzbudil. Posadil se a promnul si oči. Z představy, co na něj dnes čeká, ho zamrazilo. I když byl zvyklý na stres z tréninků a nátlak od učitelů, tohle bylo něco jiného. Jít do něčeho nepředvídatelného je úplně jiný pocit. Jak může očekávat neočekávané? Pak si ale vzpomněl na slova svého senseie...

„Shinobi na sobě nesmí za žádných okolností dát znát své emoce. Toto si musíš vrýt do paměti Ishidate, jedině tak budeš schopen bez problémů splnit misi,“ řekl Kusushi malému hnědovlasému chlapci a Migaki jen přikyvoval.

„Ano, to je to co musím udělat, brát ten test jako misi. Potom to půjde lépe,“ pomyslel si a lehce seběhl ze schodů.
To, co v přízemí uviděl ho poněkud zaskočilo – Migaki ležel celý špinavý na posteli a hlasitě oddychoval. Zřejmě přišel z mise až dnes v noci a nepřevlékl se, ani neumyl. Ishidate vždy věděl, že je Migaki nepořádný, ale netušil jak moc. Kusushi už byl také vzhůru a s tradičním klidným výrazem snídal.
„Co se to stalo s Migaki-senseiem?“ zašklebil se mladý ninja na svého učitele.
Kusushi se natáhl pro kalíšek čaje: „No, večer přišel totálně vyřízený, zahuhňal ´Konečně jsem doma´, pak sebou plácnul do postele a tak už zůstal.“
„To musela být hodně těžká mise, Migaki-senseie jen tak něco nesloží...“
„Ty se moc nestarej jakou misi měl on a radši se připrav na tu svou,“ odbyl ho se smíchem druhý z učitelů.
„Dobře, dobře,“ bručel Ishidate, zatímco si sedal ke stolu. „Už mi konečně můžete říct nějaké podrobnosti?“
„Jediné co ti můžu prozradit je to, že máš být za třicet minut na cvičišti číslo šest...“
Než to stačil starší z ninjů dopovědět, Ishidate vyskočil a rozběhl se do svého pokoje. Tohle mu učitel dělal pokaždé, vždy mu oznamoval věci na poslední chvíli.
Doběhl nahoru, sesbíral nejnutnější vybavení, které by mu v případě nutnosti pomohlo přežít, chvatně se převlékl a kriticky pohlédl do zrcadla. No, není to nejhorší, pomyslel si, ale mohl jsem se ještě učesat. Významné pozdvihnutí obočí, kontrola upevnění černé katany v lakovaném pouzdře. S pobaveným úsměvem si nasadil rukavice a vyrazil na cestu.

*****

Na cvičišti číslo šest postávali čtyři lidé. Jeden z nich, vysoký šedovlasý jounin, skrýval více jak polovinu obličeje za maskou.
Druhý člen týmu byla dívka s růžovými vlasy a vystrašeným výrazem. Neustále nervózně těkala očima a potahovala si svou vínovou sukni.
Třetí ze skupinky, zamračený tmavovlasý mladík, si sednul na kámen a ostražitě sledoval okolí. Na zádech měl znak Uchiha klanu.
Poslední z těch čtyř byl opět chlapec, s blonďatými vlasy a modrýma očima.
„Tak, jsme na místě. Prošli jste mým vstupním testem, tak mi dokažte, že to bylo oprávněně. Za chvíli se utkáte s jedním nadaným bojovníkem a vaším úkolem je porazit ho. Nemůžu do toho jakkoliv zasáhnout, ale budu vše sledovat. Takže pracujte jako tým,“ oznámil jounin, škrábaje se na hlavě.
„Ale Kakashi-sensei, já se Sasukem spolupracovat nebudu!“ odfrknul vztekle blonďák a nenávistně se podíval na tmavovlasého chlapce.
„Budeš muset, Naruto. Váš protivník sice není ani genin, ale podle toho, co jsem slyšel, si budete muset dát velký pozor,“ zdůraznil ten, kterému říkali Kakashi.
„Takže je tak silný, že na něj musíme být tři?“ zeptala se dívka.
„Ano, Sakuro, bude zřejmě dost silný,“
„Ať je silný jak chce, porazíme ho!“ vykřil sebevědomně Naruto.
„Výjimečně s tím hlupákem souhlasím, jsme tři a on bude sám, takže máme velkou výhodu,“ dodal Sasuke.
„Vidím, že si s tím už nějak poradíte. Ale nezapomeňte, je to jenom test, tak ať se nikomu nic vážného nestane,“ napomenul je učitel.
„Hai,“ odpověděli sborově.
Jounin na svůj tým povzbudivě mrkl jediným viditelným okem a zmizel.

*****

Ishidate se co nejrychleji ubíral ke cvičišti, stále v nejistotě, co tam na něj čeká.
Otevřel branku a vešel do tréninkového prostoru. V dálce uviděl tři malé postavy. Hádal, že můžou být stejně staří jako on. Pomalu se k nim blížil, ale byl ve střehu.
Zastavil se zhruba šest metrů před nimi. Sakura nevědomky ustoupila za záda svých týmových kolegů. Sasuke s rukama v kapsách upřeně hleděl před sebe a v jeho černých očích se zračil absolutní nezájem. Zavládlo hrobové ticho, jen listy šuměly v korunách stromů. Chvíli napětí přerušil Naruto.
„Hej, ty! Budeš tam jenom tak stát, nebo začneme?“
Teď to Ishidatemu začalo dávat smysl. Test měl odhalit jeho sílu, vyzkoušet jeho schopnosti v boji proti jiným ninjům...
„Slyšíš?! Mluvím s tebou!“ křikl znovu blonďák s výhružně zaťatými pěstmi.
„Nechápu, proč tolik řveš, já slyším,“ odpověděl klidně hnědovlasý mladík.
To Naruta vyprovokovalo. Hodil po něm pár shurikenů, kterým Ishidate hravě uskočil. Při dopadu na zem jeho chodidla zvířila mračno písku. Drobné částečky poletovaly vzduchem a Ishidate přemýšlel.
„Ta holka vypadá neškodně, tu vyřídím jako první. Další půjde na řadu ten křikloun a nakonec si nechám toho černovlasého ignoranta.“
Nečekal, až se písek usadí a rozběhl se proti Sakuře, která ztuhle stála na místě jako solný sloup. Už byl skoro u ní, když se před ním objevil tmavovlasý ninja s kunaiem v ruce. Ishidate se s přehledem vyhnul jeho útoku. Sasuke chtěl zaútočit znovu, ale zjistil, že jeho protivník zmizel. Sakura byla stále jako opařená. Bohužel jí to vydrželo pouze do doby než ucítila rázný, ale zároveň jemný úder do levé části krku. Potom se skácela k zemi.

„Ty hajzle, cos jí to udělal,“ štěkl naštvaně Naruto a okamžitě zformoval Ishidatemu známou pečeť.
„Kage bushin no jutsu,“ křikl blonďák, odpovědí na to mu bylo to samé. To Naruta rozhodilo, nečekal, že bude toto jutsu znát více lidí. Dokonce i Kakashi, schovaný v koruně blízkého stromu se podivil. Takže teď byli na jedné straně dva ninjové a pět klonů, na druhé jen jeden ninja a jeden jeho klon.
„Naruto, mám plán. Dobře poslouchej a můžeme ho porazit,“ zašeptal Sasuke k evidentně rozrušenému ninjovi.
„Dobře, ale dělám to jen kvůli Sakuře, tak si nic nenamlouvej,“ odsekl mu.
„Ty jsi vážně blbec,“ řekl si pro sebe Sasuke. „Prostě jenom dobře poslouchej.“

***** Pokračování příště

Za pomoc zase a znova děkuji hAnko.