Nová Generace:3.část Červená květinka a mrtvý smíšek

Nad Konohou začalo vycházet slunce. Naruto se v posteli převalil na druhý bok, aby mu slunce nesvítilo přímo do obličeje. Pak zazvonil budík. Ruka se vymrštila z postele a zamáčkla ho. Za minutu začal zvonit znovu. Naruto se v posteli protáhl a posedil, ten den měla být oslava a na tu se začal připravovat. Z okna k němu doléhal hluk pokračujících příprav a prvních ranních ptáčat natěšeních na slavnost. Po provedení ranní hygieny Naruto vyšel ven a ponořil se do víru nadcházejících oslav na počest nindžu ze Sakaly. V poledne si koupil ramen a za celí den potkal spoustu lidí. Den mu utekl, ale hlavní část měla teprve přijít. Když odbila čtvrtá tak se lidé začaly pomalu sunout k aréně. Naruto před arénou uviděl Sakuru a tak se na ni usmál. „Ahoj Sakuro-chan, už se taky těšíš“ vyhrkl na ni
Sakura se taky usmála a odpověděla „Ahoj, jasně že se těším až je naši nakopou“ zdálo se že vnitřní Sakura má dneska navrch.
„Tak už jdeme ať máme dobrá místa“ řekl Naruto a vyrazil směrem k aréně.
Místa našli ještě docela snadno hned vedla třídy Iruky-sensei. Po pár minutách čekání a koupení párku v rohlíku od pouličního prodavače se ozvala Tsunade, utišila shromážděné lidi a uvedla první zápas.
Rock Lee versus Daniel de Nonferratu hlásal nápis na tabuli.
„Zde je šampión Konohy “ mávla rukou Tsunade k pravému vchodu do arény. Z něho vyšel Lee ve svém obvyklém cvičebním úboru. „ Rock Lee“ zařvala Tsunade. Naruta i Sakura křičely s davem „a zde je nindža ze Sakaly Daniel de Nonferratu“ Dan vyšel také doprostřed arény celí zahalení do černého pláště. Dostalo mnohem vlažnějšího přijetí. Oba 2 si k sobě stoupli čelem. Naruto už cítil vzrušení proudící davem.

Dan nervózně pošlapoval v místnosti u vchodu do arény. „Alespoň že jdu první“ ulehčeně si pomyslel. Z arény uslyšel jak hokage vyvolává Leeho. Už je to tady! Pak uslyšel své jméno a vykročil vstříc posledním paprskům slunce do arény. Dan pozoroval svého usmívajícího se soupeře a také se usmál. Setkal se sním přesně uprostřed. „Vypadá dost divně, teda divně je slabé slovo. Proč nosí tu divnou kombinézu.“ Lidé se ztišily.
„ ahoj já jsem Rock Lee a přišel jsem zastupovat Konohu“ nahlas se představil šampión Konohy
„Rád tě poznávám Lee já jsem Daniel de Nonferratu nindža ze Sakaly a člen elitní skupiny nindžů Nová Generace.“ Dan podal Leemu ruku. „Přeji ti hodně štěstí“
„Ať vyhraje síla mládí“ zvolal Lee ve své klasické póze s palcem nahorů a odzbrojujícím úsměvem.
„V tom případě vyhraješ má síla je totiž stará několik generací, ale o tom pochybuji“
„Tím lépe! Myslím že můžeme začít“
Hluk davu znovu nabral na intenzitě když Tsunade oficiálně zahájila boj.
Dan stejně jako Lee odskočil od soupeře a chvíli se pozorovaly.
„Když se mě bojíš tak pudu já k tobě“ zavolal na něj Lee a rozběhl se.
Dan se jen stěží vyhnul úderu a znovu odskočil. „Sakra je rychlej. Dobře tak to použiji takhle brzy.“ ve vzduchu udělal několik pečetí. „Síla staletého“ vykřikl po dopadu a začal se měnit. Oči mu úplně zčernaly a kůže ztratila barvu, teď byl ještě bledší než Frederik.
„Dobře začneme“ řekl a byli vidět jeho zvětšené špičáky. Viděl jak se Lee na chvíli zastavil a zíral na něj jako na svou noční můru. Pak se znovu rozběhl a Dan se usmál. Najednou ho viděl zpomaleně a odrážet jeho útoky bylo strašně jednoduché. Jeho kopu nastavil jen ruku a jinak se nepohnul. Bylo docela zábavné se dívat na Leeho nevěřícní pohled.

Lee si všiml přeměny na Danovy a přejel mu mráz po zádech.
„Dobře začneme“ slyšel jak řekl Dan a jeho oči přitáhly dlouhé špičáky. „Upír! No to je jedno stejně ho rozmlátím na kaši.“ Lee obnovil útok a vedl rychlí kop na jeho hlavu. Už se začínal bát že mu ukopne hlavu když se před ni objevila ruka a noha na ni dopadla. Lee čekal že zlomí kost nebo alespoň že Dana srazí na zem, ale ruka se ani nepohnula. Lee tomu nemohl uvěřit dokud se nezačal přibližovat k zemi. Napřáhl ruce a přes stojku se znovu dostal na nohy.Noha kterou kopal ho docela bolela. Konoha zatajila dech.
„Jak to kua udělal, když mu ta rána měla tu ruku zlomit I Neji by musel uhnout.“ Podivil se v duchu Lee a znovu zaútočil tentokrát,ale opatrněji. Na jeho rychlé a silné údery ovšem vždy čekala ruka nebo noha Dana, který se jinak nehýbal. Lee od něj znovu odskočil a Dan zmizel! „Kde…?!“ Zbytek nestačil ani domyslet a už mu vystřelila bolest do břicha kam se mu zabořila Danova pěst. Ve vzduchu se naštěstí stihl přetočit a dopadnout nohama na zeď arény. Těžce dýchal. S publika se ozývaly nevěřícné výkřiky a také povzbuzování. „Dobře tak to rozjedeme.“ Začal si odmotávat závaží. „Ne začneme až teď, ale prvně mi řekni jak to děláš že tak bezděčně vykrýváš útoky který by zlomily kosti všemu živímu.“ Zeptal se Lee
„Já ti prozradím jak. Já totiž nejsem živej to je mé Kekkei Genkai“ s úsměvem prohodil Dan. A zaútočil.

Dan se teď už díval na Leeho docela s obdivem. Stojí pořád na nahou i když jsem ho zasáhl. Lee začal něco dělat s obvazem co měl na nohou.
Ne začneme až teď, ale prvně mi řekni jak to děláš že tak bezděčně vykrýváš útoky který by zlomily kosti všemu živímu.“ Zeptal se Lee zjevně aby získal čas. „Na co potřebuje čas na nějaké ninjutsu nebo genjutsu.No každopádně na to nebude mít čas.“
„Já ti prozradím jak. Já totiž nejsem živej to je mé Kekkei Genkai“ Dan se usmál aby zakryl přípravu k posledním úderu. „Síla nemrtvého.“ Ozvala se hromová rána jak Dan narazil oběma rukama do stěny a roztříštil ji.Cože? Překvapeně se rozhlídl okolo. Viděl jen jak na zem dopadají 2 závaží. BUCH! Ozvala se těžká rána a zvířila se hromada prachu. „Sakra kde je a co to zahodil, když to muselo vážit alespoň tolik co on. Je to vůbec v lidských silách?“ A v tom si ho konečně všiml. Seběhl dolů se zdi a jen s obtížemi odrážel Leeho údery. Nadskočit. Doleva. Vykrýt. Rychle se otočit. Znova doleva. Danovy vyskočil na čele pot. Konečně Lee udělal menší chybku nebo se tak alespoň zdálo. Byl to o něco pomalejší kop na hrudník. Dan chytil Leeho za patu, ale než ji stačil uchopit prsty tak se Lee od něj odrazil. Dan pod tím nárazem udělal 3 vrávoravé kroky dozadu.
„Proč nepoužíváš ninjutsu ani genjutsu?“ zeptal se Dan aby chytil dech a rovnováhu.
„Protože to neumím?“a rozběhl k Danovy
„Co…? Nedořekl Dan, protože Lee byl už u něho. Dan vyděl jak Lee sklouzává pod něho a vrhl se dozadu. Pozdě! Leeho noha ho škrtla přes žebra a to stačilo na to aby odlítl až ke stěně.
Dan viděl že další rána zamířila na jeho obličej, ale nedopadla. Lee se překvapeně díval na roj netopýrů kteří proletěli kolem něj. Za ním se z netopýru znovu stal Dan a vedl úder na Leeho hlavu. Pak znehybněl.
„Skončete“ ukončila souboj Tsunade.
Tsunade vypadala že si hodně oddechla. Dan se podíval dolů. Kousek od jeho boku se chvěla Leeho noha.
„Myslím že to by jako ukázka stylu boje stačilo. Děkuji vám Daniely de Nonferratu a Rocky Lee!“ pokračovala Tsunade.
Lidé na tribunách se pochvalně rozkřičely a nápis na Uváděcí tabuli se změnil.
TenTen-sama versus Erika Rose hlásal. Dan se pomalu odebral do své místnosti.

Erika viděla jak Dan unaveně vchází do pokoje.
„Tak co vyhrál jsi“ nadšeně se ho zeptala.
„Remíza“ unaveně zavrčel a sesunul se do křesla.
Frederik si něco zamumlal ale tomu Erika nerozuměla. Jak ho znala nic moc příjemného to nebylo.
Erika se podivila jak je to možné ,ale než se stačila zeptat tak Tsunade vyhlašovala 2 souboj.
„Další souboj bude Tenten“ začala Tsunade a přerušil ji hluk lidí.“a Erika Rose ze Sakaly“ pokračovala.
Erika se ještě usmála na Frederika a Dana a zamířila do arény. Viděla jak z druhé strany vychází Tenten její soupeřka. Tenten na sobě měla krátkou sukni a červení uplý trikot bez rukávů.
„ Já se jmenuji Tenten a byla jsem vybrána jako šampión Konohy“ představila se soupeřka.
„ Já jsem Erika Rose ze Sakaly a člen elitní skupiny nindžů Nová Generace“ odpověděla Erika.
„ Slyšela jsem že máš ráda květiny, celí dnešek si prý strávila aranžováním?“ Vyslovila nevinou otázku Tenten.
„ Ano mám ráda květiny a Ino se prokázala jako skvělá hostitelka. Jsi ty dobrá bojovnice“ odpověděla Erika.
Tenten se na ni usmála a řekla „To budeš muset zjistit“
Tsunade zahájila druhý souboj. Erika ihned začala dělat ruční pečetě a přitom sledovala jak Tenten skáče do vzduchu. Když byla v nejvyšším bodě tak hodila kunai. Erika jednomu uskočila a druhému se jen tak, tak vyhnula otočkou. Pak dokončila Jutsu „Mrak okvětních lístků červené růže“ z květiny ve vlasech ji začaly odpadávat okvětní lístky. Celá se ponořila do květů.

„Mrak okvětních lístků červené růže“ použila Erika , Tenten neznámé, jutsu. Z květiny v jejich vlasech odpadl lístek a další a další... Tenten ji za chvíli už neviděla. Pak začala utíkat před mrakem červeních lístků. Doběhla až ke kraji Arény ale nebylo ji to nic platné, červené okvětní lístky ji zahalily celou. „Sakra já nevidím ani na 1 metr a všude je červeno.“ Bezradně si pomyslela a pomalu se vydala ode zdi. Koutkem oka zachytila pohyb za ní a prudce se otočila. Útok však přišel odjinud a TenTen která si toho všimla až na poslední chvíli dostala úder pěstí. Tenten se znovu dostala ke stěně kde se skoro sesunula na zem. „Vzpamatuj se teď už nemůže zaútočit zezadu.“ V duchu se podporovala Tenten. Pak si znovu všimla nějakého pohybu za ní a skoro se znovu otočila než ji došlo že za ni je jen zeď. Takle to dělala! Na útok teď byla připravená. Z hradby červených květů se vynořila ruka a ta narazila na dřevění obušek. Za chvíli Tenten znova jakoby něco viděla za sebou a pak přišel útok, který znova odrazila. Tenten se konečně začala orientovat. Pak si všimla pohybu kdesi před sebou a pak dalšího. „Myslím že bych mohla odhadnout kde je pokud ji ještě párkrát uvidím.“ Spočítala si Tenten. Pak si všimla dalších 2 pohybů a to ji stačilo. „mám tě“ zamumlala si pro sebe a vytáhla svitek. Jak nejlépe uměla pak házela na místo kde by Erika měla být. „Au“ ozvalo se a Tenten se usmála a připravila si další svitek

Erika se divila jak muže její nepřítel odrážet její útoky, přece by ji neměla vidět a nepraví pohyb za jejími zády by ji měl dost rozptýlit . Znovu zaútočila a znovu byla odražena. „Znovu to není možné aby to bylo náhodou ona mě musí vidět.“ Pak Erika zaslechla zašeptanou poznámku „mám tě“. „Co si o sobě myslí, když mě nemůže zasáhnout.“ Erika si sebou byla jistá dokud si nevšimla že přímo na ní míří asi 12 zbraní. Rychle se vrhla k zemi, ale pozdě nejníže letící zbraň ji vyryla na zádech hlubokou rýhu. „Au“ neudržela se a zaslechla slabé zachichotání. Rychle se zvedla a odběhla daleko od Tenten. Na místo kde ležela bylo rázem zapícháno mnoho zbraní. „Cože jak to udělala, a proč to musí být žena jinak bych ji dostaly nějakým mým speciálním Genjutsu. Navíc je to nejhorší možní protivník, bojovník na velké vzdálenosti s analytickým myšlením.“ Přemýšlela Erika jak Tenten dostat. Pak dostala nápad a použila na Tenten genjutsu, kolem tenten zavířili okvětní lístky. „Konec Mraku okvětních lístků červené růže“ zrušila své jutsu a vykročila k Tenten která se sesunula u paty zdi. Celou zem teď pokrývala vrstva červeních lístků. Diváci, kteří konečně něco viděli, zalapali po dechu, protože jejich šampiónka ležela na zemi polapená v genjutsu. „Myslela jsem že to bude těžší. Zvláště potom jak mě našla.“ Erika přišla k ležící Tenten a chtěla ji dát kunai ke krku.Tenten však polepaní v genjutsu předstírala a to tak dobře že Erika nic nepoznala a tak najednou a velmi rychle vyskočila do vzduchu. Tak rychle že Erika ji stihla akorát lehce škrábnout na tváři. Pak ji ruka s dřevěním obuškem vyrazila kunai z ruky a druhá Tentenina ruka ji praštila do tváře. Než se stihla vzpamatovat Tenten udělala ve vzduchu otočku a poslala ji do vzduchu. Erika dopadla několik metrů od ní.
„Konec zápasu“ zakřičela Tsunade a stěží potlačila úsměv. Šampiónka Konohy by souboj vyhrála. Erika se namáhavě zvedla a odkulhala k Frederikovy a Danovy.