Generace, které přijdou po nás

Pro Rahzel

Tahle povídka měla být k Tvým narozeninám, ale nepochopitelně jsem zapomněla, kdy je máš, a myslela jsem (ani nevím, kde se to datum vzalo ), že 18. 11. Tak odpusť toto velmi opožděné přání, snad Tě alespoň trochu potěší.

Víš, ať se nám to líbí, nebo ne, smrt k lidskému osudu patří. Není třeba se trápit tím, že zemřeme, ale jak a proč. Když jsem byl malý, děti jako ty kolem mě umírali. Dospělí mě neposlouchali a já měl strašný pocit, že umírají zbytečně. Zemřeli, protože my ostatní jsme selhali. Rád bych už takto nikoho neztratil. Podívej, maličká, tahle vesnice je naší nadějí. Pokud nezklameme, budou zde lidé žít v bezpečí. Už nebudeme denně kopat hroby, jako tomu bylo, když jsem byl starý jako ty. Bude to jiný svět, svět, ve kterém budeme nejprve mluvit a až pak bojovat.

Poslouchej mě, sakra! Byl to nesmysl, celý to byl nesmysl, bláhová naděje, že se lidi můžou změnit, že se ty hnusný parodie na člověka můžou snad na něčem dohodnout! Kašlu ti na nějakej odkaz, na vůli ohně, jsou to jen hezčejc vykudrlinkovaný kecy, který maj ospravedlnit, že tu zas ve jménu nějaký ušlechtilý podělaný ideje umírají děti i dospělí. Jakýpak pouta... Jsem medik, zapomněls?! Zatraceně neschopnej medik, co nedovede zachránit ani jeden pitomej život, tak už mi dej pokoj! Klidně si dál hraj na samaritána, zahazuj se s válečnýma sirotkama a namlouvej si, že je to pro dobrou věc. Není.

Viděl jsem, co s člověkem dovede udělat ztráta. Jak ho zevnitř pomalu rozežírá, až se zlomí. Je to strašný pohled. Musíš vědět, že tu vždycky budou lidé, kteří ti budou říkat, že jsi snílek a že to, co hledáš, neexistuje. Budou přesvědčiví, ale nesmíš jim uvěřit. Tak jako je v našem životě bolest, je v něm i radost. Podívej se třeba na ten kámen. Nezáleží na tom, jak moc je zvnějšku rozrytý, otlučený a šedivý. To je jen povrch. Jeho skutečná povaha leží hlouběji a do téhle hloubky jen tak nějaká rána nepronikne. Rozlom ho a uvidíš. Uvnitř celý září.

Ninja vidí to, co je skryté ve skrytém. Nesmíš tak spěchat se svými soudy. Ne všechno zlato se třpytí, víš. Měl bys svému týmu věřit, jinak selžeš. I onačejší, slavné týmy už se rozpadly, protože se každý jejich člen spoléhal jen na sebe. Vím, že to nemáš lehké. Ale oni za to, co se stalo, nemohou. Zkus jim dát šanci, oni tě nezklamou. Záleží jim na tobě. I když to teď možná nechceš slyšet, nemůžeš být celý život sám. Potřebuješ druhé. Dovol si, aby ti na nich záleželo. To, k čemu se jednou budeš vracet, nakonec nebudou mise. Věř mi.

Nebudu vám zastírat, že mi přijdete jako banda neschopných děcek. Ticho! Je mi fuk, jak moc vražedné pohledy budete vrhat mým směrem, ale vyžaduju, abyste mě poslouchali. Svět tam venku není pro snílky a dějou se v něm i hnusný věci. Tak si dobře zapamatujte tohle. Když mě budete poslouchat, spolupracovat a krýt si záda, máte celkem slušnou šanci zůstat naživu. Častokrát se ocitnete v svrabu a já vás z něj často vysekám, protože to je moje práce. Nemusíte mě mít rádi, ale musíte mi věřit. Až zesílíte, půjdete svou vlastní cestou, ale do té doby jste pod mým velením.

Potkal jsem už hodně lidí, kteří trpěli. Někteří se opíjeli, aby zapomněli, jiní nosili masky, další se dělali bohy, jen aby druzí neviděli, jak moc vlastně trpí. A všichni – všichni mi donekonečna opakovali, že můj sen je nesplnitelný, že nemám šanci, že jsem jen naivní kluk. A možná je to tak, možná je, ale... nikdo z nich mi to nikdy nedokázal! Já věřím, že jsme přese všechno svobodní. A jestli jsme, pak to taky všechno můžeme zastavit, tady a teď. Už se nebudeme mstít a vršit bolest na bolest. Přestaneme spolu nesmyslně bojovat. Ty bys nechtěl v takovém světě žít?

Tak se mi zdá, že tvoje rodina je zářným příkladem, že idealismus je dědičný. Vy se i smějete stejně, blázni. Jenže občas máte asi pravdu. Ten svět, o kterém jsme oba snili, nebyl až tak odlišný. Já jen nevěřil, že ho lze dosáhnout tak, jak sis myslel. A vidíš, teď jsem to já, kdo do něj vnesl zkázu. Bylo by to k smíchu, kdyby smích tak nebolel. Zvláštní, že teprve teď, když jsme proti sobě tak dlouho bojovali, spolu dokážeme mluvit. Ale já vím, tys chtěl vždycky nejdřív mluvit. Tak teď máš šanci. Poprvé po těch letech tě budu poslouchat.