Světelní strážci - Kapitola I. - Princezna vesmírných těles

Kapitola I. – Princezna vesmírných těles

Na ostrově nedaleko země Vody se rozkládalo království Umi. Královna byla v poslední fázi těhotenství. S králem se na děťátko moc těšili.
Bylo pozdní prosincové ráno a slunce na obloze svítilo čím dál jasněji, když se královně narodila zdravá holčička. Pojmenovala ji Wiera. Přestože to bylo královnino již třetí dítě, něco naznačovalo, že právě nejmladší dcera bude zcela výjimečná.
Král byl v tu dobu mimo království na schůzce s feudálním pánem sousední země Blesku. Jakmile se vrátil, spěchal za svou ženou, aby se ujistil, že jsou obě v pořádku.
Vešel do královniny ložnice a široce se usmál. Jeho žena zrovna četla nějakou knihu. Když ho zpozorovala, usměv mu opětovala a chtěla mu jít naproti, ale manžel se během sekundy ocitl u ní, a tak vstávat nemusela.
Políbil ji na čelo.
„Jsem ráda, že jsi konečně zpátky, lásko,“ řekla královna.
„Nemohl jsem se vás dočkat,“ odvětil jí. Zvedl se a došel ke kolébce. Velice opatrně odhrnul tenkou dečku a zvědavě pohlédl na poklad, který chránila.
„Je tak krásná,“ usmál se král.
„Snad abych začala žárlit,“ šťouchla do něj s úsměvem. Potom opět zvážněla. „Myslíš, že bude schopnou panovnicí?“
Manžel ji vzal za ruku, když znovu usedl na okraj lůžka. „Bude tou nejlepší. Začneme ji vychovávat hned, jak to bude možné.“
Královna kývla.
Panovník ji naposledy pohladil, dceři věnoval šťastný úsměv a znovu se odešel věnovat vládě.
Za několik týdnů se dostavili i dva ninjové. Jeden z nich měl dlouhé černé vlasy, přes obličej zvířecí masku a uniformu ANBU Konohy. Druhý měl vlasy krátké a hnědé, po matce levandulový Byakugan a uniformu Chunninů vesnice skryté v listí.
„Ammanti, Shiane,“ královna se na ně usmála, „jsem tak ráda, že jste dorazili.“
Člen ANBU si sejmul masku. Odhalil se dívčí obličej s černýma očima. „Mami, neviděli jsme se už tak dlouho.“
„Vždyť vy oba pracujete tak tvrdě,“ pohladila je po vlasech.
„Kde je Wiera?“ zeptal se chlapec nedočkavě. „Naše nová sestřička.“
Matka na něj mrkla a odešla do vedlejší místnosti. Ammanti a Shian si vyměnili pohledy a v tichosti vyčkávali.
Prázdnou chodbou se linuly zvuky královniných podpatků bot. Vyšla ze dveří místnosti a Shian zvědavě natáhl krk, aby lépe viděl na uzlíček v jejím náručí. Přišla blíže a oběma ukázala dítě v zavinovačce.
„Jé,“ rozzářil se Shian. „Je tak malá!“
„To už miminka bývají,“ zasmála se královna a podala ho Ammanti, která s ním začala lehce pohupovat a broukat písničku. Wiera se zrovna probudila a prohlížela si novou osobu.
„Ah, její oči…“ vydechla znenadání Ammanti, sledujíc tvář své sestřičky. Královna se poděšeně napřímila.
„Co je s ní?“
„Podívej,“ dcera se k matce natočila bokem a Wiera se ohlédla též. Upírala na ženu svá velká kukadla, kterými obě uchvátila.
„To je…“ vydechla královna. Nejmladší z trojice zmateně těkal očima z jedné na druhou. Stále nechápal, proč se maminka tak vyděsila.
„Co? Co se děje? Je snad něco v nepořádku?“
Ammanti se sestřičkou v náručí se k němu sklonila a Shian to spatřil. Wieřiny oči byly jako jeho, světlounce fialové bez zornic. Čistotu narušovaly jen malé skvrnky uspořádané do kruhu.
„Je to Sharingan a Byakugan zároveň,“ vysvětlila matka. „V nic takového jsem ani nedoufala.“ S obavami pohlédla na děti. „Kdy se vrátíte zpátky?“
„Do Konohy?“ usmál se Shian. „Jen v případě nouze.“
„Hokage nám dovolil zde zůstat, dokud Wiera trochu nevyroste,“ dodala černovláska. Děvčátko začalo popotahovat.
Královna si ji vzala k sobě. „Asi má hlad. No, no, tiše. Musíte Hokagemu-sama vyřídit můj velký dík. A teď máte volno.“
„Hai,“ kývli oba a odešli.
„Budeš opravdu úžasnou královnou, Wiero,“ myslela si šťastně panovnice.