Elite Six - 4 kapitola - Luchia_Uzumaki

Ráno toho dne bylo trochu mlhavé, což bylo jedině dobře. Luchia se pokusila ukuchtit něco k snídani.O tom jak se jí to povedlo svědčilo to, že nebýt Ichiga, který pohotově uhasil potencionální snídani, tak celé doupě lehlo popelem.

Revan, který se jí věnoval krátkou přednášku o bezpečnosti, ji pak raději poslal, aby přivedla tým Kakashi. Satake mezitím chystal papírové bomby a třídil ostatní vybavení, které si s sebou měli vzít. Najednou se Satake otočil na Revana, který ještě promýšlel s Ichigem detaily plánu.

„Myslíš, že to byl dobrý nápad poslat Luchiu pro Kakashiho tým?“ Revan zvedl hlavu. „Proč by neměl?“ „No.. víš že je tam Sakura Haruno, že jo?“ „Jasně že to vím. V čem je problém? Koukej se vymáčknout!“ Ichigo se začal smát.

„Nezačínej ještě ty. Tak o co tu jde?“ zamračil se už Revan. „No,“ začal Ichigo opatrně a vyměnil si pohled se Satakem. „No prostě, že je dost nebezpečné nechávat ty dvě v jedné místnosti. Jsou jak hodně výbušné bomby,“ dokončil myšlenku Satake.

„Naruto si je snad dokáže srovnat, ne?“ Tak z tohohle dostali Ichigo a Satake takový nehorázný záchvat smíchu, že Revan musel počkat dalších pět minut, než byli schopní mluvit. „Že si je dokáže srovnat? Tak to bylo dost dobrý,“ hekal Satake a zvedal se ze země. „Jo,“ souhlasil Ichigo. „Popravdě dodneška nevím, který se bojí víc,“ řekl a stíral si slzy.

„A to má být syn Yondaimeho?“ kroutil hlavou Revan. „Každopádně účinně odvedou pozornost a to je nejdůležitější.“ Zezdola se ozvaly kroky a všichni přesunuli svou pozornost k nově příchozím.

Ozval se výkřik, rána a výkřik. „Dávej si pozor kam šlapeš Naruto!“ ozvala se Sakura a vůbec to neznělo přátelsky. Zaslechl taky další náraz a chichot. Satake sešel dolů. „Co tu blbnete? Takhle nás tu objeví!“

Luchia ale nebrala na jeho varování ohled a smála se dál. Satake zvedl udiveně obočí a Naruto jako reakci ukázal na Kakashiho, který se zvedal ze země a hledal svojí knížku. Satake se ušklíbl. Kakashi prostě nezklame.

„Tak co to tam dole vyvádíte? Hejbněte kostrou!“ ozval se Ichigův hlas, při kterém se Sakura naježila. „Kdo si sakra myslí, že je?“ brumlala si pod vousy, když spolu s ostatními stoupala do velitelské místnosti.

Revan jim v krátkosti vyložil plán. Naruto se sice cukal, chtěl být přeci v první linii, ale Revanovi argumenty a Sakuřina pěst ho přesvědčili, že bude lepší, když odvede pozornost. Koneckonců jeho klonové jutsu je k tomuto účelu naprosto ideální.

„Takže je všem všechno jasné?“ zeptal se ještě naposled Revan a když se dočkal souhlasu, tak jim přidělil vybavení zkonfiskované z Konohy a dal jim rozchod. Měli přesně půl hodiny, aby se dostali na určená místa. Pak zahájí útok.

Tým Kakashiho a Luchia se krčili v jednom mohutném křoví ze severní strany. Naruto a Luchia díky svým klonům rozmístili bomby a teď jen čekali na signál. „Je tu trochu těsno,“ postěžovala si Sakura, kterou praštil do oka Kakashiho loket. Její námitka byla umlčena rozezlenými pohledy dvojčat Uzumaki.

Revan, Satake a Ichigo, který se těšil na tu řezničinu, co je čeká, se také dostali na výchozí bod bez problémů. Nikde nikdo nebyl. „To je divný,“ podotkl Satake, když Byakuganem zjišťoval situaci. „Vypadá to, že kolem nejsou žádné hlídky. Buď nás nečekají, což je blbost...“ „...nebo na nás čekají a pastičky hezky schovali do domečku, aby se myšičky chytily sami,“ dokončil Ichigo.

Revan zanadával. „No teď už s tím asi nic nenaděláme. Budeme hold muset být opatrnější,“ konstatoval a zahoukal jako sova, což byl smluvený signál pro spuštění operace „Vykouření Orochimama a jeho háďátek z úkrytu“.

Akce byla okamžitá. Kakashi použil Katon a s mohutným efektem uvedl všechny nastražené bomby do provozu. Při první známce ohně vyběhlo z bunkru několik strážných, kteří měli tu smůlu (nebo kliku?), že umřeli jako první a relativně bezbolestně.

Ti, co začali vybíhat po nich, už to tak jednoduché neměli. Naběhla na ně malá armáda Narutů a Luchii a nemilosrdně je začala likvidovat. Možná by zvučná neměla takové ztráty, kdyby se její ninjové nerozhlíželi o padlých a místo toho se soustředili na boj.

Když už se jakž takž zformovali, tak je opět rozhodila Sakura, která praštila pěstí do země a vyvolala menší zemětřesení, které neustálo devadesát procent ninjů ze zvučné. Dalších pět procent ohryzali Kakashiho psi a zbytek dorazil Naruto.

Luchia pak použila svoje speciální jutsu, na které byla náležitě hrdá, a pomocí rostlinných šlahounů, které se vynořily ze všech možných i nemožných míst, spoutala všechny ležící ninjy, takže se plácali jak ryby na suchu.

To ale zdaleka nebyl konec, protože z hnízdečka vybíhali stále další a další. „Kolik jich proboha je?“ divil se Naruto,když zase jednoho provrtal Rasenganem. „Nevím,“ ozvala se Luchia a přidržela si pomocí rostlin jednoho ninju, aby mu mohla probodnout srdce. „U padesátky jsem přestala počítat.“

Saruka mezitím rozdávala rány na všechny strany a ninjové v bezvědomí se kolem ní vršili na hromady. A přesto se jednomu z nich povedlo dostat se Sakuře za záda. Kdyby ho Kakashi nebyl provrtal Chidori, tak by teď měla Sakura vážné potíže.

„Ty Naruto?“ ozvala se Luchia konverzačním tónem, zatímco málem ukopla ladným kopem jednomu ninjovi hlavu. „Hmm?“ „Hele jestli je tu Orochimaru, neměl by tu být i ten tvůj kámoš? Jak on se to jmenuje Sakuse?“ „Sasuke,“ opravil ji automaticky Naruto. „Jo ten.“ Narutovi klesla nálada. „Asi jo. Dost možná, že tu je.“

„Tak proč za ním nejdeš a nepřitáhneš ho zpátky. Furt o tom mluvíš a skutek utek,“ popichovala ho Luchia. „A jak tam asi mám jít? Revan by mě roztrhl jak hada. O Sakuře ani nemluvě. Vzpomeň si , co se stalo, když jsem navrhnul, že bych šel s nimi!“ bránil se Naruto, ale pravou bylo, že se tak trochu setkání se Sasukem bál.

„Nemusí to vědět,“ ozvala se Luchia a hodila na zem pár kouřových bomb. V mžiku je zahalil hustý dým. Naruto sotva viděl Luchiu, která stála kus od něho. Ta mezitím vyvolala svůj klon a transformovala ho do Naruta.

„Takže jestli nemáš žádnou lepší výmluvu, měl bys vyrazit. Udržím transformaci dokud se nevrátíš,“ zašklebila se. Naruto jí to oplatil a zmizel v kouři. Když se zase vzduch pročistil, všichni zastavili boj a obezřetně obhlíželi situaci. Sakura byla ráda, že vidí Naruta v pořádku. Měla totiž takový nepříjemný pocit, že bude mít problémy.

První se vzpamatoval ninja ze zvučné a víceméně náhodou se mu povedlo udělat Luchie na boku hluboký šrám. Dívka se podívala na trhlinu v oranžové látce. „Tak to jsi přehnal! Tohle je moje oblíbené tričko! Nejspíš je na čase sundat si rukavičky,“ řekla a sáhla do batohu pro své dvě bojové dýky, saie. Protočila je v rukou a pak bez jediného mrknutí oka probodla onomu ninjovi hlavu. Boj zase začal.

Mezitím Naruto dorazil k jednomu vchodu do skrýše. Nechtěl použít ten stejný jako Revan a ostatní. Pořád tu totiž byla naděje, že by se to nemuseli dozvědět. U vchodu byli jen dva strážní. Prvního sundal Rasenganem a toho druhého poslal pěstí na výlet do světa snů po té, co mu skočil na starý trik s rozepnutým poklopcem. Naruto pomalu vstoupil do Orochimarovi pevnosti.

Mezitím Revan, Ichigo a Satake postupovali hlouběji do chodby. Vyrazili krátce po Kakashiho velké ohnivé show a nakonec se protáhli dovnitř starou a nepoužívanou chodbou, u které nebyli žádné stráže. S každým krokem, kterým pronikali hlouběji byli nervóznější.

Satake kontroloval situaci pomocí Byakuganu. „Žádné pasti? To je nuda,“ postěžoval si Ichigo. „Nuda? mě to spíš přijde dost podezřelý,“ ozval se Revan a cítil jak mu po zádech stéká pramínek potu. „Mám takový pocit, že jsme jim do jedné pasti spadli a ani o tom nevíme.“

„Stůjte,“ zarazil je Satake. „Co je?“ „Je tu propadlo.“ Ichigo protočil oči. „Bodáky? To je starý. Tahle pevnost pamatuje víc, než moje babička!“ „Nejsou tam bodáky.“ „A co teda?“ „Brouci a soudě podle toho posledního smolaře, co tam zahučel, by tě sežrali za živa.“ „Já myslel, že Oroháč je přes hady a ne brouky,“ vyjádřil svůj údiv Ichigo.

„Nemohli byste toho nechat?“ procedil Revan skrz zuby. „Máme totiž návštěvu.“ A opravdu. Ze stínů chodby se pomalu začalo něco vynořovat. Byl to Orochimaru. A za ním, napůl skryt ve stínech, Sasuke Uchiha.