Elite Six - 2 kapitola - Karlos

Elite six
Kapitola druhá
„Zdravím tě Ichigo, příteli máme problém." řekl Revan
„Rád tě zase vidím. Tak vykládej co máme za problém?“ otázal se Ichigo
„No jak bych to řekl. Prostě Orochimaru poslal své nochshledy, kteří ukradly dokumenty, o kterých jsme jednali.“ odpověděl Revan a Ichigo na něho hleděl. (Ichigo alias Karlos-Ichigo, povolání/ spisovatel FF – Shinigami).
„Víš kde má ten Orocháč skrýš?“ zeptal se Ichigo a začal ve své hlavě vymýšlet různé scénáře bojů pro různé podmínky a místa.
„Jeden náš zvěd je zrovna poblíž místům Orochimarova úkrytu.“ informoval ho Revan.
„Tak se vydejme na cestu dřív než si Orocháč uvědomí co má ve svých hnátech.“ rozhodl Ichigo a začal se chystat na pronásledování zlodějů.
„Půjdeme hned jak si něco u HoKage zařídím.“ pronesl Revan
„Zařizuj co chceš, ale já půjdu hned po jejich stopě, aby nám neupláchli. Vystopovat mě můžeš pomocí mojí reiatsu.“ a s těmito slovy Ichigo zmizel z Revanova pokoje.

Revan šel ještě k Tsunade, kde se vedl rozhovor mezi veliteli ANBU a ctihodnou HoKage. „Tsunade-sama, můj přítel Ichigo už vyrazil po stopě těm lupičům a já ho budu záhy následovat.“ řekl ji z fleku Revan.
“Počkej, nebudeš potřebovat pomoc? Mohla bych ti přidělit Kakashiho tým.“ zastavovala ho hned v odchodu a nabízela mu pomoc.
“Pomoc bych bral, ale jen od někoho kdo zná své rodiče bez ohledu jak je to pro něj těžké.“ řekl Revan a chystal se znovu odejít.
“Myslíš tím Uzumaki Naruta a rodiče, o kterých neví, protože si to Sarutobi nepřál? Já myslela, že uznáváš jakékoliv jeho rozhodnutí, ale teď se mi zdá, že tvé názory se v této situaci trochu mění.“ řekla Tsunade znepokojeně.
„Souhlasím se Sarutobi, ale zastávám názor, že každý by měl znát své rodiče nebo aspoň předky.“ odpověděl Revan a nadobro zmizel ve dveřích.
„Za ta léta co jsem ho viděla naposledy se změnil. A taky by mě zajímalo něco více o tom jeho příteli Ichigovi, nikdy jsem o nikom takovém neslyšela a navíc to není ninja a ninjové s ním mají problém, zajímavé. No uvidíme, pošlu za nimi tým Kakashi s tím, že za úspěšné dokončení mise se Naruto dozví jména rodičů.“ řekla si sama pro sebe a dál takto podobně přemítala, než si vzpomněla na tým Kakashi, který chtěla poslat za Revanem.
Revan si mezitím zabalil všechny věci, v obchodě nakoupil zásoby jídla a nějaké to pití. Z muničního skladu si nabral nějaký dynamit a C4 a samozřejmě ze zbrojáku nezapomněl vzít dostatek výbušných lístků a celý baťoch shurikenů a kunaiů. Ten kdo by ho pozoroval by si musel myslet, že se sám chystá napadnout menší armádu. Zajímavé na to je, že by nebyl daleko od pravdy. Hned jak tohle všechno pobral se vydal po Ichigově stopě, která byla tvořena jeho unikátním reiatsu, které bylo rozdílné u každého shinigami.

Ichigo byl na cestě teprve chvíli a už narážel na položené pasti. Nikdo o něm tady nevěděl a to byla jeho výhoda. Nepohyboval se po zemi jako ostatní nebo neběhal po stromech, prostě pomocí své duchovní síly běžel nad špičkami stromů a proto si ho nikdo nemohl všimnout. Jak běžel a narážel na pasti, které viděl z vrchu, postupně je ničil pro další lidi, kteří tudma půjdou. Běžel dál a dál až narazil na dva zvučné, kteří zrovna pokládali další past. Ichigo je pozoroval a svou silou je zničil na dálku a ti dva dole nechápali jak se ta past mohla hned zničit. „Co to bylo? Není možné aby se to tak samo od sebe roztrhlo.“ mluvil jeden z nich a ukazoval na lístkovou bombu.
„Dívej se támhle a támhle, všechny jsou přepůleny a toho bychom si všimli a navíc nikdo je rozseknout nemohl, jinak by to explodovalo.“ divil se druhý a rozhlížel se kolem sebe, když v tom najednou někdo pronesl.
“Vy jste blbí a ještě k tomu slepí, nechápu co to ten Orocháč má za pěšáky, takový s**či jste.“ řekl Ichigo a stál nad nimi a sledoval jejich počínání. Jeden se otáčel kolem dokola a hledal zdroj hlasu. Druhý se instinktivně schoval do koruny stromu hned pod Ichigem. Ale hned z tama spadnul, když celé okolí zachvátil ďábelský smích. „Tak dobře já se vám ukážu, ikdyž jsem přímo nad vámi.“ řekl Ichigo a tentokrát se už chlámal. Seskočil dolů z oblohy a oba zvuční si prohlíželi nově příchozího.
„Kdo jsi? Nemáš žádnou pásku takže z kama jsi a co chceš?“ zeptal se jeden, který měl nos nebo spíše něco jako prasečí rypák.
„Tohle není podstatné, pokud chcete něco z mé strany vědět musíte to ze mě vymlátit, teda pokud vás dříve nezabiji.“ odpověděl Ichigo a dál si je prohlížel s vražedným výrazem.
„Tak my ti teda ukážeme co umíme a ty nám pěkně vysolíš co chceme vědět.“ vyhrkl druhý, který zase vypadal jako kdyby vylezl nějakému dobytku z řiti.
“Kdybyste radši nežvanili hovadiny a konečně něco ukázali.“ pochechtával se jim Ichigo.
Prasečí rypák se na něho vrhl s kunaiem v ruce a jeho spolubojovník po něm hodil několik shurikenů. Ichigo rychlostí se pohnul rychlostí světla a hodil prvního útočníka do dráhy letícím shurikenům. Ten tak tak stihl vykrýt všechny shurikeny a začal dělat nějaké pečetě. Druhý ho mezitím kryl a zaútočil na Ichiga. Ten konečně sundal ze zad svůj meč a rozsekl ten otravný hmyz vejpůl, ale v tom se na něj valila neviditelná stěna zvuku, která ho měla zabít. Zvuk narazil na Ichigovou reiatsu a rozpadl se zpátky na základní složky. Prasečí rypák se divil. „C…. C….. Co? Jak je to možné? Mělo tě to zabít.“ komentoval svůj nezdařený pokus. „Ty vaše techniky jsou o ničem bych řekl, ale protože ses snažil řeknu ti své jméno a to bude taky to poslední co uslyšíš. Jmenuji se Ichigo a jsem ze společnosti sídlící v Soul Society, ale nikdo z vás neví kde to je ani jak se tam dostat. co tu dělám? Tak to je jednoduché, snažím se zničit zlo na tomto světě.“ a doopravdy to bylo to poslední co prasečí rypák uslyšel, záhy mu byla totiž sťata hlava, kterou následovaly ohromné výstřiky krve z tepen v krku. „Kua zase jsem se ušpinil tou jejich hnusnou krví, na hollow se mi líbí, že žádnou nemají a jen tak se vypaří, tady po těch zbude jen bordel.“ mumlal si pro sebe Ichigo a nezaregistroval přicházející osobu.
„Zdravím zase u nás Ichigo.“ pronesl nově příchozí. Ichigo se otočil a prohlížel si dávného přítele, kterého neviděl pěkná léta.
„Ať se propadnu jestli to není starý známí Satake Hyuuga.“ pronesl Ichigo a na tváři se pokoušel o úsměv, který se ale proměnil v divnou grimasu.
„Takový bordel dokážeš udělat jenom ty co?“ řekl hned Satake při pohledu na stále pokleknutou postavu, která z krku stříkala krev a další postavu, která byla prozměnu přepůlena přesně jako leaserem.
„Já zapomenu, že ti bastardi tady mají krev, to víš hollow mají maximálně smrdutý dech jak na mě pořád otevírají tlamu a něco křičí.“ odpověděl Ichigo a zaregistroval nějaký pohyb nedaleko odtud. „Někdo sem jde, tak se schovej.“ dodal ještě a Satake ho poslechl. Ichigo se posadil na kmen u stromu mezi mrtvoly a čekal. Před ním se objevilo pět zvučných ninjů.
„Kdo jsi? Tohle jsi udělal našim přátelům ty?“ zeptali se ho.
„Asi bych měl začít nosit nějakou jmenovku, protože se mi nechce neustále odpovídat takovým idiotům jako jste vy zvuční shinobi. A ano udělal jsem to já.“ odpověděl a v zápětí na něho letělo několik kunaiů a shurikenů dokonce i ohnivé techniky se proti němu rozletěli, ale v okamžiku kdy se hnuli byl na jiném místě a to za nimi. Rozsekl jednoho a další se skosil na zem pod přívalem shurikenů, které hodil Satake. Ichigo jen děkovně kývnul a věnoval se dalšímu, který měl rychlost zvuku a běhal kolem Ichiga. Jediné co si v tom chumlu Ichigo pamatoval bylo, že ten rychlík odletěl s modrou koulí v břiše. „Skvělí zásah Reve.“ zavolal na něho Ichigo a dal se do kosení nepřátel. Zbylí dva stáli za sebou a jak Ichigo máchl mečem, první se zohnul, ale ten za ním to štěstí neměl a jeho hlava odletěla někam do vesmíru. „Tak takový houmran by se zapsal do historie, kdybys byl na nějakém zápase.“ poznamenal trefně Satake a vrazil kunai poslednímu nepříteli mezi oči. „Tak tomuhle říkám čistě odvedená práce.“ pronesl Satake a pozdravil se s Revanem.
„Ty sis nedal říci, že Ichigo? Prostě jsi je musel napadnout hned jak si je uviděl.“ řekl Revan.
„Ale no tak, přece jsem si nemohl nechat ujít pořádné jatka.“ odpověděl Ichigo.
„Satake, prohledej je prosím tě jestli u sebe nemají dokumenty, které mi ukradly.“ poprosil ho Revan.